Christian Tode Můj černobílý svět?

CHRISTIAN TODE (1961) Česká republika, Praha

Ve svých 14 letech jsem dostal k narozeninám od otce svůj první fotoaparát Flexaret. Už předtím jsem mu pomáhal v komoře , míchal vývojky , ustalovače, tónovače, takže jsem se hned s kamarádem vrhnul na focení.

Po několika letech se mi zhoršoval, jako snad každému vášnivému čtenáři postupně zrak. Jak se zrak zhoršoval, hledal jsem jiné fotoaparáty, které by ostřily za mne- tedy automat. Takhle jsem se přes knihy postupně dopracoval k mnoha dioptriím a fotografie šla postupně stranou, zůstalo jen focení pro zábavu až přišla doba digitálních fotoaparátů, které mne ve svém počátku nadchly. Jednak tím, jak snadno člověk věděl co a jak vyfotil, jednak snadností pořízení výsledné fotografie. Po třech letech strávených v elektronickém světě, kde se přiznám jsem nebyl a stále nejsem tak úplně doma, se v jednom týdnu přihodilo několik událostí, které mne přesvědčily o návratu ke klasickému negativu. Dostal jsem jedno z čísel časopisu B&W, kde byly krásné černobílé fotografie z 50-tých let ukazující atmosféru amerických nočních hudebních klubů té doby. Potom odešel můj děda a já našel pár skleněných desek, ze kterých bylo pro mne hned jasné, oč se jedná a jak asi staré jsou. Potom jsem se zúčastnil představení tehdy nového digitálního Hasselbladu H1. Tam jsem měl možnost setkat se s lidmi jak z centrály Hasselblad tak i Adobe a zeptat se jich, zda media, na která se dnes ukládají fotky budou existovat ještě za 70 let a budou k přečtení jak do kvality tak i do schopnosti budoucích SW. Také jestli za 70 let budou existovat ještě formáty, ve kterých dnes ukládáme fotografie s tím, že bych byl rád, aby po mně něco také zůstalo i za těch 70 let, byť jen třeba pro moji rodinu.

No a protože odpovědi byly záporné, vrátil jsem se po letech opět ke klasice a jsem tomu rád.

Pro mne fotografie skrývá plno krás , které vídáme kolem sebe, je to tajuplný svět dialogu mezi divákem a výslednou fotkou. Svět, který vám dovoluje bez studu nahlédnout do cizích očí.

Věřím, že každý jeden z nás má svého boha, ať se jmenuje jakkoliv, a ten stvořil přírodní světlo.

Vybral jsem si cestu směřující k tradicím a jsem za to rád. Míra svobody , která nás dnes obklopuje je vyšší než kdy jindy. Máme možnost si vybrat, což nebylo vždy samozřejmostí. Tahle možnost má i svá úskalí v jejím používání a tak nás zaplavují nové a nové přístupy a ztrácí se jistota.